Jak jsme „naší“ krajině pomohli
Nejprve bych rád uvedl několik skutečností. Nejprve určitě to, že po měření tzv. Koeficientu ekologické stability by se „naše“ krajina, s výsledkem 5,49, dala zařadit mezi území s ekologicky stabilními strukturami. Musíme vzít v potaz také fakt, že se jedná o horskou krajinu, tudíž vyžaduje specifickou péči. A nakonec to, že hlavním narušitelem „našeho“ území je lyžařské středisko, po jehož provozovatelích zcela jistě nemůžeme chtít, aby omezil, či třeba úplně zrušil provoz. Zároveň většina Tepličanů, Ústečanů, a dalších by tento krok jistě nepodpořila, protože středisko s radostí v zimě využívají.
Zpátky k našemu tématu. Když jsme přemýšleli, jakým způsobem pomoci, hned na počátku jsme vyřadili možnost vysadit nějaké dřeviny. Museli bychom totiž sehnat nějaký opravdu odolný druh, nemohli bychom ho sázet nyní v době, kdy se průměrná teplota pohybuje pod bodem mrazu, a ještě k tomu to krajina opravdu nepotřebuje. Navíc na sjezdových tratích by to bylo považováno za ničení cizího majetku. Proto nám přišlo vhodné pověsit alespoň na závětrném a níže položeném místě, tedy na okraji „našeho“ území, vlastnoručně vyrobenou budku. Velikostí i tvarem odpovídá budce pro sýkoru koňadru, protože i přes velkou nadmořskou výšku jsme ji na okrajích „našeho“ území několikrát pozorovali.
Zároveň jsme vyrazili znovu území prozkoumat a objevit další věci, kterým bychom mohli pomoci. S sebou jsme si vzali i igelitové pytle, pro případ, že bychom objevili nějaké pohozené PET lahve či jiný odpad. Jak jsme očekávali, na žádnou černou skládku jsme nenarazili, ale bohužel pohozených odpadků bylo zvláště podél cest poměrně dost.
Mezi další věci, kterými bychom chtěli „naší“ krajině pomoci, patří její prezentace (jak na našich webových stránkách, tak i v místním tisku), ale to již bude obsahem článku „Jak jsme „naši“ krajinu prezentovali“…